Hnojení řepky sírou a mikroprvky

Hnojení sírou

Síra je součástí promivného režimu půd resp. ztráty síry vyplavováním jsou v závislosti na půdním druhu značné. Nedostatek síry se může vyskytnout zvláště na lehkých půdách, s nedostatečnou zásobou spodní vody a při nadprůměrných srážkách na strukturně špatných půdách. Uvádí se, že roční hektarové ztráty dosahují 200-300 kg SO42- což odpovídá 67 – 100 kg síry/ha. Nedostatečné mělké zakořenění rostlin, což mimo jiné souvisí se strukturou půdy a hloubkou prokypření ornice, může vést k nedostatku síry u ozimé řepky.  V minulosti bylo zásobení sírou zajištěno spadem zejména z tepelných elektráren (40-50 kg S/ha za rok). Po odsíření těchto zařízení je důležité síru do půdy dodávat hnojivy.  Právě řepka je klasickým příkladem rostliny, která může nedostatkem síry velmi trpět. Řepka na tunu semene odčerpá 10 kg síry.

Deficience síry v případě řepky inhibuje vývoj květů a snižuje jejich počet, redukuje počet semen v šešuli a zkracuje šešule. Příznaky deficience síry jsou velmi podobné deficienci dusíku s tím rozdílem, že chloróza se projevuje na nejmladších listech.

Síra je u ozimé řepky využívaná k ukládání zásobních bílkovin, je nedílnou součástí aminokyselin cystein a methionin, ovlivňuje tvorbu chlorofylu. Současně síra aktivuje důležité enzymy v energetické látkové výměně a látkové výměně masných kyselin. Síra je při regulaci hospodaření s dusíkem nepostradatelná a zlepšuje podstatně efektivitu využití dusíku. Je vhodnější hnojit na mírný nadbytek síry než dávat příliš vysoké dávky dusíku. Potřeba síry u řepky závisí silně na intenzitě půdní mineralizace, takže může být zpřístupněna pro tvorbu výnosu příliš pozdě. Proto je nutné zvažovat současně hnojení dusíkem a sírou při případném základním hnojení (SA) a jarním hnojením (DASA, SAM).

Dostupnost  mikroprvků závisí silně na půdním druhu a pH půdy. Řepka je zvláště náročná na výživu borem, manganem a molybdenem. V případě železa, zinku a mědi nemá řepka zvláštní požadavky. Mikroprvky jsou nezbytnými aktivátory  při procesech výměny látkové a enzymatických reakcích. Mikroprvky podporují v hlavních vývojových fázích založení a projev výnosových prvků a kvalitativních parametrů. Právě při velmi vysokých výnosech nemusí být generovány dostatečná množství mikroprvků z přirozených rezerv pozemku. Při výživě mikroelementy je důležité snížit riziko jejich deficience a tak potlačit působení abiotického stresu na mladé rostliny na podzim, v průběhu zimy a na jaře foliární aplikací komplexních hnojiv s obsahem mikroelementů. 

Hnojení borem

Pro výživu mikroelementy obecně platí zajistit optimální pH půdy 6 – 7.
Potřeba boru u ozimé řepky je 10x větší než u obilovin. Nedostatek boru se vyskytuje často za sucha. Na druhou stranu se může bor lehce vyplavit. Na podzim se pozná nedostatek boru na dutosti v kořenu (dutinka může nekrotizovat) a lžičkovitém růstu listů. Na jaře se deficit boru může projevovat „zkeřovatěním“ a „zakrněním“ (tlustý zakrnělý a prasklý stonek), rovněž po kvetení se může vyskytnou zahnědnutí na špiček lodyh v důsledku nedostatku boru.

Dostupnost  boru je závislá na pH půdy. Se zvyšujícím se pH klesá přístupnost boru pro rostliny. To může být vysvětleno tvorbou stabilních komplexů a nepříznivým poměrem boru ku vápníku.

Bor ovlivňuje především tvorbu cukrů, které stabilizují buněčné stěny. Bor aktivuje tvorbu auxinů a tvorbu RNA. Jako katalyzátor  reguluje bor celkovou syntézu bílkovin. V době kvetení je bor zodpovědný za zásobování energií během procesu opylení. Zvláště klíčivost pylu je velmi ovlivněna borem. Bor zlepšuje kromě toho zimovzdornost, což souvisí s jeho regulačními mechanismy při tvorbě cukrů, snižuje poškození mrazem a zajišťuje rezistenci chorobám ozimé řepky zvláště proti fomě. Doporučují se tři dávky, jedna na podzim a dvě na jaře vždy s dávkou 150 – 200 g B/ha foliárně.

Příjem boru bývá omezen po vysokých dávkách vápníku, při vazbě na půdní minerály a oxidy železa, při vysokém pH nad 7,5, nízkou mobilitou boru za sucha, vyplavením v důsledků nadbytku srážek v zimě vláště na lehkých půdách, při nízkém pH

Dobrá dostupnost boru pro rostliny je při optimálních hodnotách pH 6 - 7.

Hnojení molybdenem a manganem

Molybden je součást enzymů. Při hnojení dusíkem v ledkové formě se zvyšuje potřeba rostlinami. Molybden se podílí na výměně látkové fosforu. Při nedostatku molybdenu jsou zbrzděny růst a fotosyntéza, a může dojít k nadbytku nitrátů v rostlině. Nedostatek se u ozimé řepky projevuje za nízkých pH hodnot.

Typické příznaky deficience Mo jsou známy právě u brukovitých. Mezi přiznaky patří chlorozy, lžičkovité zakřivení mladých listů.

Mangan se podílí aktivně na řadě enzymatických reakcí jako (katalyzátor) a ovlivňuje tím proces dýchání rostliny, tvorbu chloroplastu, syntézu chlorofylu a tak celkové fotosyntézy. Řízením látkové výměny cukrů ovlivňuje energetické hospodaření rostlin. Mangan podporuje tvorbu bočních kořenů a je tak důležitý zvláště na pozemcích, kde se vyskytují jarní přísušky. Výskyt nedostatku manganu je ovlivněn obsahem Mn2+ v půdě, hodnotou pH. Pro rostliny je mangan nejpřístupnější při kyselém pH.