Základní hnojení řepky

Minimálně 25%  živin potřebuje řepka již na podzim. Na půdách humózních dobře zásobených organickou hmotou je vyplavování živin na nízké úrovni, protože jsou vázány jak kořeny rostlin, tak půdou. Na lehčích písčitých půdách se doporučuje podzimní hnojení se zaměřením na vývoj mocného kůlového kořene. Růst kořenů je podporován amonnou formou dusíku (síran amonný) a také pro praxi nejběžnější formou dusíku pro základní hnojení, formou amidickou (MOČOVINA). Močovinu je důležité po aplikaci vždy zapravit do půdy aby nedocházelo ke ztrátám dusíku volatilizací zejména v průběhu suchého a teplého průběhu počasí. Při použití amonné formy dusíku v podobě síranu amonného (SA) je řepka přihnojena také velmi důležitým makroelementem – sírou. Celkové množství hnojiva aplikovaného na podzim a zejména na jaře by mělo být zacíleno hlavně na udržení dobré půdní zásoby a zajištění dostatečné výživy. U ozimé řepky je důležité, aby zásoba přístupných živin byla vždy v optimálním rozpětí, což je předpokladem zvládnutí stresu vyvolaným nedostatkem vláhy nebo jinými biotickými či abiotickými faktory.  

Při zaorávce slámy po přeplodině je důležité aplikovat 10-12 kg dusíku na tunu slámy pro podpoření jejího rozkladu. K tomu můžeme použít ze statkových hnojiv kejdu, digestát nebo minerální hnojiva.

Hnojení kejdou

Kejda je organické hnojivo obsahující živiny snadno přístupné pro rostliny a zároveň živiny zásobní, které působí dlouhodoběji resp. jsou po aplikaci kejdy uvolňovány postupně v průběhu dvou a více let v závislosti na půdním druhu a vláhovém režimu v průběhu roku. Při hodnocení obsahu živin je v popředí obsah N. Obsah fosforu, draslíku a hořčíku je možno započítat také do bilance živin. Důležitá je rovnoměrná aplikace kejdy po povrchu.

Z hlediska výživy dusíkem má dusík v kejdě rovnocenný význam jako dusík obsažený v minerálních hnojivech. V kejdě je 50-60 % dusíku ve formě amoniakální. Z tohoto hlediska je při aplikaci důležité včasné zapravení kejdy do půdy. Drobné organické zbytky se rozkládají pomaleji a mají dlouhodobější účinek. Několikaleté pravidelné hnojení kejdou může významně přispět k přerůstání porostů ozimé řepky na podzim, zvláště když z důvodu dlouhodobější pauzy dojde v důsledku suchého léta k náhlému uvolňování živin, zvláště dusíku. Toto riziko je eliminováno v případě pěstování kompaktních typů hybridů jako je např. MARATHON, SHERPA, ORIOLUS, ROHAN. Ty netvoří enormně přerostlé porosty náročné na regulaci. V případě vyšších vláhových poměrů disponují vysokou odolností vůči poléhání.

Kejda se zpravidla aplikuje před setím ozimé řepky na slámu z předplodiny s následným zapravením, čímž podpoříme rozklad slámy, popřípadě se aplikuje radličkovými aplikátory před setím.

Hnojení draslíkem

Potřeba draslíku u řepky je ve srovnání s jinými živinami velmi vysoká.  Potřeba draslíku je v časných fázích růstu, a proto musí být draslíkem hnojeno velmi časně zpravidla před předseťovou přípravou půdy. Vhodnými hnojivy jsou draselná sůl a síran draselný. V rostlinách je potřeba draslíku potřebná pro mnoho procesů výměny látkové, především ve vegetativních částech rostlin a v kořenech.  Největší podíl zůstává v řepkové slámě a kořenových zbytcích na poli. Draslík se po hnojení a sklizni řepky z půdy zpravidla nevyplavuje.

Draslík řídí fotosyntézu (asimilaci CO2) a zlepšuje tvorbu uhlohydrátů jako cukrů a škrobů. Draslík hraje nenahraditelnou roli v mechanismu otevírání a zavírání průduchů rostlin, čímž řídí vodní režim rostlin v průběhu sucha. Draslík je potřeba pro transport cukrů z listů a jejich ukládání do zásobních orgánů. Právě zdravá distribuce cukrů v rostlinách na podzim pomáhá zvyšovat mrazuvzdornost rostlin. Přitom se optimalizuje využití vody a snižuje se stres ze sucha.  Draslík se podílí v rostlině na výměně látkové a aktivuje mnoho enzymů. Podporuje kvalitu sklizených semen zvýšením obsahu bílkovin a vitaminů a je proto známo, že zvyšuje přirozenou odolnost rostlin proti chorobám, škůdcům a mrazu.

Hnojení fosforem a hořčíkem

Fosfor plní různé úkoly v rostlině:

• je součástí buněčných membrán
• jako stavební látka DNA a RNA (nositelé dědičných informací)
• jako stavební látka životně důležitých enzymů k řízení buněčných funkcí, jako nosič energie ATP ve všech procesech výměny látkové cukrů, tuků a bílkovin 

Na základě zásadních funkcí v rostlině přispívá fosfor ke zvýšení odolnosti chorobám a mrazu. Již zmíněnou podporou kořenového systému se celkově zlepší zásobování vodou a živinami. Přímé působení na výnos spočívá ve zvýšení tvorby květů a semen, nasazení šešulí a počet semen v nich. Vedle toho zlepšuje fosfor kvalitu sklizených semen (HTZ). Fosfor je přijímán do rostliny na podzim jen omezeně. Naopak stoupá jeho potřeba na začátku vegetace a v průběhu fáze nalévání semen. Při základním hnojení fosforem je velmi vhodné použít AMOFOS, jehož aplikací dodáme do půdy také dusík v amonné formě podporující růst kořenů. Případný deficit fosforu lze řešit v průběhu vegetace vodorozpustnou formou aplikovanou foliárně. Je nutné zdůraznit že tímto způsobem se neřeší nedostatek fosforu v půdě, ale je to nouzové řešení deficitu fosforu v rostlině. Zásadní množství fosforu rostliny přijímají kořeny z půdy.

Pro základní hnojení řepky je velmi vhodné požití hnojiva typu NPK.

Hořčík je centrálním stavebním kamenem chlorofylu (zeleně listové). Cca. 15-30% celkové potřeby hořčíku v rostlině je obsaženo v chlorofylu. Hořčík řídí energetické hospodaření  rostliny. Jako součást buněčného jádra ovlivňuje RNA syntézu, dělení buněk a tvorbu biomasy, řídí dílčí procesy fotosyntézy.
Důležitá funkce spočívá v regulaci cyklu kyseliny citronové při buněčném dýchání a při tvorbě důležitých obsahových látek v rostlině jako bílkovin, tuků a cukrů.

Pro základní hnojení hořčíkem je vhodné aplikovat z hlediska ceny a dostupnosti hořkou sůl a Kieserit. Hořkou sůl lze aplikovat také foliárně pro podporu funkce asimilačního aparátu v průběhu vegetace ve formě 4 % roztoku s každým vstupem do porostu.